Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE
Petr Hromádka, též Hromada († 6.2.1421) byl český husitský kněz a hejtman.
Ví se o něm, že pocházel z jihočeské Jistebnice, ale není známo datum jeho narození. Podle místní tradice se jeho rodný dům nachází na jistebnickém náměstí (čp. 82) – pamětní deska s textem: „ZDE SE NARODIL PETR HROMÁDKA HUSITSKÝ HEJTMAN A ZAKLADATEL TÁBORA. DESKA VSAZENA 1. V. 1921 NA PAMĚŤ 500 LETÉHO VÝROČÍ JEHO SMRTI UPÁLENÍM V CHRUDIMI“.
Po studiích se stal, jako akolyta (příslušník církve s nižším svěcením), zvoníkem v některém větším kostele a později, po svém vysvěcení, se stal sakristánem v kostele na Pražském hradě (1408–1413). Potom byl kaplanem nebo zvoníkem v Dolních Střimelicích (nyní Hradové Střimelice). V době nepokojů v zemi, po roce 1415, kdy byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus, byl odtud v roce 1418 církevním úřadem vyhoštěn. Stal se jedním z organizátorů „poutí na hory“ – které se konaly od Velikonoc 1419 až do jara 1420. Důvodem byly zásahy panovníka a vrchností omezujících husitské bohoslužby a také představa brzkého zániku pozemského světa a přesvědčení o spasení věrných křesťanů právě „na horách". Velké shromáždění se např. konalo 22. července 1419 na vrchu Tábor – Burkovák u Nemějic nedaleko Bechyně  až 42 tisíc stoupenců Husova učení.
S jeho osudem je výrazně spojeno Ústí nad Lužnicí (původně poddanské město pánů z Ústí), po roce 1410 jedno z center radikálně reformní aktivity. Po vypovězení zdejších husitů v roce 1419 se postavil Hromádka do čela „vyhnanců“ a 21. února 1420 v noci osadu dobyl. Nezdála se mu bezpečná a navrhl tedy obsadit nedaleké dlouho opuštěné opevněné sídlo na skále nad Lužnicí a Ústí pak vypálili. Petr Hromádka poslal do Plzně Janu Žižkovi zprávu, že našel vhodné místo a že se zde usadili. Radikální část husitů neměla na přelomu let 1419–1420 v Plzni lehkou pozici a v čele s Žižkou a Chvalem z Machovic se rozhodli odejít na Tábor. Cestou svedli pověstnou bitvu u Sudoměře. V březnu 1420 byl tedy položen základ novému městu, v jehož čele pak stanuli čtyři hejtmani – Mikuláš z Husi, Zbyněk z Buchova, Chval Řepický z Machovic a také Jan Žižka. Na Tábor – jak pojmenovali husité nové sídlo – přicházelo mnoho mužů, často s ženami i dětmi, a byli odhodláni k boji za „zákon boží“ a za jiný, lepší život.
Za husitských bouří stanul v čele Žižkových bojovníků, v lednu 1421 pak s nimi dobyl město Chotěboř a stal se městským hejtmanem. Proti němu vytáhlo panské vojsko a když viděl jeho sílu a znal nepřízeň měšťanů, rozhodl se vyjednávat a 2. února se vzdal. Přes slib volného odchodu všech byla celá tisícovka táboritů po opuštění opevnění napadena, 300 z nich 3. února upáleno v chotěbořských stodolách, zbytek zahynul mezi Čáslaví a Kutnou Horou upálením nebo svržením zaživa do kutnohorských šachet. On sám byl Zikmundovým hejtmanem Janem Městeckým odveden z Chotěboře do 27 km vzdálené Chrudimi a tam 6. února 1421 na místním rynku upálen. Husité se pak pomstili vypálením benediktinského kláštera v blízkém Vilémově.
Událost v Chotěboři připomíná pomníček, postavený v roce 1929 v zahradě před č.p. 607, tehdy městskou elektrárnou, kde údajně stály stodoly, a také pojmenování jedné chotěbořské ulice na „Hromádky z Jistebnice“.
Jistebnice 1931.jpg
Hostinec-Hvezda_2006-b.jpg
800px-Jistebnice-náměstí_cp_82.jpg
709px-Jistebnice-deska_P_Hromádky.jpg
Chotěboř-památník_upálení_husitů_1421.JPG
02.11.2012 19:20:06
HAMAKA
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one