Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE

Kostel sv. Archanděla Michaela

Nejen zdejšímu náměstí, ale i celé Jistebnici vévodí kostel zasvěcený sv. archandělu Michaelovi, který byl postaven na kopci Návoz. Byl zde už za pánů z Rožmberka, dokonce dříve než první zmínka o obci a než kaple sv. Máří Magdaleny. Už v roce 1350 o něm nacházíme zmínku v popisu Pražské diecéze mezi farnostmi bechyňského arcijáhenství. To se ale jednalo o zcela jinou stavbu s jednou lodí a skromnou výzdobou, postavenou v románském slohu, na jejímž místě v letech 1380-1385 vznikl svatostánek nynější.

     Kostel je postaven ve tvaru rovnoramenného kříže, jeho délka činí přibližně 28m a zajímavé je, že v jeho lodi nejsou podpůrné pilíře. Zklenutí kostela je gotické, osvětlen je 8 okny, z nichž to to nejblíže oltáři je zdobené malovanou postavou sv. Otomara. Okno kostelu věnoval v roce 1901 baron Otmar Nádherný z Borutína na památku své stříbrné stavby. Z kostelní lodě se oddělují dvě kaple.

     Na severní a východní straně kostela si můžeme všimnout střílen. Lze proto dovodit, že kostel sloužil a nebo měl sloužit Jistebnickým jako úkryt v případě ohrožení. Není zcela jasné, zda byly střílny vybudovány v době husitských bojů, či za třicetileté války.

     Hlavní oltář je portálový, zhotovený v barokním stylu, a stojí na něm sochy Panny Marie a sv. Jana. Velký oltářní obraz představuje sv. archanděla Michaela a doplňuje ho ještě obraz menší s námětem sv. Trojice. V kapli u věže se nachází oltář Panny Marie Lurdské a na dvou postranních oltářích jsou obrazy sv. Václava a sv. Kateřiny. Všechna tato obrazová díla namaloval Josef Huttary a byla sem pověšena při přestavbě kostela v polovině 19. Století. Na zdech visí 14 zastavení křížové cesty od Bedřicha Kamarýta z počátku 20. Století (1902). Obrazy křížové cesty patří do takzvané nazaretské školy, jde o olejomalby na plátně o rozměrech 120x80cm, rámované a nad horní lištou zdobené vyřezávaným nástavcem s číslem. Prodělaly restauraci a již jsou umístěny v kostele. Ve výklenku blízko oltáře sv. Kateřiny stojí cínová křtitelnice v podobě obráceného zvonu stojícího na zvířecích nohách. Nese nápis ,, Anno 1674-R. 1850. A.M“. V sakristii kostela se nachází stará studna, o níž se traduje, že jde o studnu novokřtěnců, tedy vyznavačů svátosti křtu až v dospělosti.

     Pod podlahou kostela je vystavěna krypta. Dříve byl v dlažbě viditelný kámen, který dokládal, že v kryptě je pochován Oldřich Doudlebský z Doudleb, tak jak si přes smrtí přál.

    Dominantou kostela je čtyřpatrová gotická věž, jejíž stěny mají šířku přibližně 5,5m a celková výška je uváděna 37m. Ukončena je cibulovitou bání, na níž je praporcová korouhvička se železnou korunou. Na věžních oknech je patrný gotický oblouk a v místech, kde dříve bývalo obydlí hlásného, se nachází hodinový stroj, jenž byl pořízen v roce 1736. Kolem celé věže vede ozdobná pavlač. I když byl kostel v roce 1718 barokizován, ve druhé polovině 19. Století se vrátil zpět ke gotické podobě.

     Původně byly podle místního historika Romana Cikharta ve věži ve věži kostela pověšeny 3 zvony. Největší z nich nesl jméno Michal, jeho průměr činil 1,26m a vyrobil ho v roce 1515 zvonař Bartoloměj z Prahy. Zvon byl opatřen nápisem, který v překladu zněl: ,,Ke chvále Boha Otce všemohoucího, blahoslavené Marie Panny a všech Svatých.“

Druhý zvon byl umíráček z dílny stejného zvonaře a vyrobený byl o sedm let později. Třetí zvon – Poledník – pocházel až z roku 1644 a zhotovil ho mistr zvonařský Stanislav z Roudnice. Ozdoben byl reliéfem sv. Václava a okraj zvonu byl lemován počátečními slovy žalmu č.150: Haleluja. Chvalte Boha v jeho Svatosti.“

Ve farní knize nacházíme zápis, že na věži býval ještě čtvrtý zvon, Dominikál – který byl prý v roce 1787 svržen dolů, rozbit a rozprodán. Část výtěžku z prodeje připadla místní škole a z části byly pořízeny nové varhany.

Tyto zvony visely na věži zřejmě ještě počátkem 20.století. V době 1.světové války měly sice být zrekvírovány, ale obec Jistebnice i duchovní správa se bránily natolik silně, že c. k .úřady nakonec zabavení neprovedly. Zabavení se ovšem  Jistebnickým zvonům nevyhnulo 11.dubna 1942. Tehdy byly z věže sňaty a odvezeny do skladu v Praze na Maminách. Naštěstí už nedošlo  k jejich roztavení a po válce byly na věž znovu zavěšeny.

Uvádí se však, že v té době šlo o zvon Michal a další dva jménem Rozálie a Václav. Oba měly být roku 1934 a není zřejmé, zda šlo o přetavené zvony původní, či zcela nové. V roce  1973 byly na věž vyzdviženy další zvony – Adam a Eva. Posledním zvonem Jistebnického kostela je malý zvonek zavěšený v lucerně.

První varhany se v kostele zřejmě objevily v roce 1636, jak uvádí zápis v městské gruntovní knize. Zhotovil je varhanář Pavel Rosel. Ty byly ale zřejmě poškozeny při vpádu švédského vojska, protože v knize najdeme také záznam o jejich opravě. Zajistil ji jakýsi neznámý varhanář a oprava stála asi 24 kop krejcarů.

Jako varhaníci jsou v té době uváděni Jan Joachim  Šmidelin a jeho syn Jan, Václav a Bohumil Bozečtí či kantor Tomáš Váňa.

V roce 1848 byla z popudu tehdejšího jistebnického faráře Julia Slivka do kostela instalována nová zpovědnice a došlo také k výměně starých varhan za nové z dílny Čeňka Škopka z Tábora. Ve dvacátém století byl kostel ještě několikrát opravován, ale k zásadní změně podoby nedošlo, jen v roce 1922 byl kostel elektrifikován.

1
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one