Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE
Kovopodnik.JPG

Kovopodnik

Jediným průmyslovým podnikem, který v minulosti působil v Jistebnici, byl kovopodnik, jehož výroba zde zahájila již v roce 1948.

Tehdy sem byla přesunuta výroba firmy Hahnel ze severočeského Brandova, která obnášela spájedla a spájecí přístroje. Vznikla tak pobočka Chotěbořských strojíren, národní podnik, v Jistebnici.

Začátku výroby předcházela adaptace prostor v hospodářském dvoře a počet prvních zaměstnanců se pohyboval kolem dvou desítek. V polovině 50. let minulého století přešel zdejší závod pod Komunální podnik města Tábora a o deset let později byl začleněn do Okresního kovopodniku České Budějovice. V té době společně s JZD Jistebnice a místním národním výborem vznikla společná stravovna pro zaměstnance a důchodce.

V roce 1966 bylo podle údajů v kronice obce v kovopodniku zaměstnáno 47 lidí a ve výrobním programu bylo 6 typů zahřívacích lamp o různé kapacitě. V 70. letech 20. století se začalo uvažovat o výstavbě nové haly, protože prostory ve starých budovách hospodářského dvora nebyly vyhovující. Sortiment výroby se příliš nezměnil, jen přibyla výroba pro armádu, o jejímž charakteru ale obecní kronika mlčí.

Později se tu vyráběly i vařiče, rošty do postelí a rybářské stoličky. Počet zaměstnanců se stále pohyboval kolem 40 až 50 a výkony činily zhruba 8 milionů. Výrobky byly distribuovány na tuzemský trh a do států sdružených v RVHP.

V roce 1973 získal jistebnický kovopodnik další součást výrobního programu, a sice hliníková pouzdra na teploměry, tato výroba však netrvala dlouho a hlavním sortimentem zůstaly opalovací a nahřívací lampy.

V roce 1975 se začalo se stavbou nové haly, která byla umístěna do prostor dvora, a v roce následujícím byla hala dostavěna. Po převedení provozu do nové haly byly staré prostory využity pro sklady a pomocné činnosti.

V dalším desetiletí je sortiment jistebnického kovopodniku vyvážen do 36 zemí světa. V tomto období také podnik převzal patronát nad mateřskou školou. Zaměstnanci (převážně ženy) tak pomáhali dětem zlepšovat prostředí ve škole. V roce 1987 se začala v areálu podniku budovat jídelna pro zaměstnance, kam bylo jídlo dováženo.

V roce 1990 se rozšířil sortiment výrobku o kovové hřídele a čepy do zemědělských strojů, které byly vyváženy do Rakouska, a připravovala se výroba benzinových vařičů. V následujících letech však objednávky klesaly a tak bylo nezbytné hledat nové zakázky, v roce 1992 nastalo propouštění a uvažovalo se i o zrušení provozovny.

To se uskutečnilo v roce 1995 a důvody byly dva. Jednak se stále nenašel vhodný sortiment pro výrobu a jednak byl v restituci vrácen majetek rodině Scholleových.

Zamestnanci-kovopodniku.jpg
Zamestnanci-kovopodniku_2.jpg
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one