Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE
Nejstarší zmínky o mlýnech na říčce Smutné, respektive na potoce Cedron, jsou z doby kolem roku 1320. V doplňcích k rožmerskému urbáři, které nechal vypracovat Oldřich II. z Rožmberka, jsou uvedeny 4. Jejich přesnou polohu, ale neznáme.
V již zmíněné listině Kozských z Kozího se píše o jednom mlýnu v městečku a dvou pod městečkem(pravděpodobně na místě dnešního mlýna U Zlaté kotvy a Valchy).
Provoz mlýnů po staletí komplikoval nedostatek vody a některé nemlely i řadu měsíců.
To dokládá list městské rady z roku 1697. Od roku 1721 sdružoval mlynáře z celého jistebnického panství mlynářský cech.
Pod hrází rybníka Chadimák je první mlýn, poháněný vodou z rybníka - Obecní mlýn hořejší, dříve Vychytilovský(čp.64). Mlynář Vychytil je prvně uveden roku 1537, ale předpokládá se, že rod zde byl usazen delší dobu, protože mlýn byl nazýván ,,Vychytilovský " a dnešní Sedlecká ulice ,,K Vychytilovskému mlýnu jdoucí ".
Mlýn přešel na Vychytilovu dceru Barboru, jež se provdala za Matouše Rouska, tomu se podle mlýna také říkalo,, Vychytil ". (Tehdy se příjmení dědila ,,po střeše ", tedy podle vžitého názvu stavení.) Byl to muž schopný a bohatý, člen městské rady a od roku 1595 primátor Jistebnice. Jeho syn Řehoř mlýn roku 1608 prodal Václavu Jechovi.
V roce 1637 přešel mlýn na obec, která ho dávala do pachtu a mlynáři se zde střídali.
Roku 1778 obec mlýn prodala opět mlynářskému rodu Jechů a mlynáři toho rodu zde hospodařili až do roku 1826. V roce 1848 držel mlýn Jan Chabr, jehož jméno je dosud vidět nad dveřmi zadní maštale.
Potom mlýn přešel do rukou mlynářského rodu Slabů a Bergrů, kteří přestali mlít, stavení prodali roku 1939 řezníkovi a rolníkovi Františku Kuličovi, jehož rod vlastní usedlost dodnes.

Voda od Vychytilova mlýna tekla náhonem k dalšímu mlýnu - Štěpánkovu (dnes čp. 84), který byl po 2.světové válce zrušen.

Pod Pivovarským rybníkem se nacházel takzvaný mlýneček (dnes čp. 166), který sloužil ke šrotování krmného obilí a později jako sladovna pivovaru.

Mlýn zvaný Slabův, Jechovský, potom Bergerův (dnes čp.122) a mlýn Valcha poháněla voda přiváděna náhonem z potoka od Drahnětické ulice. Od Bergerova mlýna pokračovala dalším náhonem k mlýnu Valcha. Bergerův mlýn po rekonstrukci poháněla turbína a motor na dřevoplyn a pracoval do roku 1970, později se tu jen šrotovalo.

Mlýn Valcha byl po roce 1945 zbourán.

Dalším mlýnem na potoce Cedron byl Oulehlův mlýn (dnes čp. 119), jenž fungoval už v první polovině 19.století. Původní dřevěný katr ,,jednuška " měl svoji vlastní budovu.
Řezalo se jedním pilovým listem, který se pohyboval ve směru řezu, zatímco kmen stál na místě. Kulatina se zvedla otáčením kliky, čímž se nastavovala tloušťka řezaného dřeva.
Když list dojel na konec, katr se vrátil na začátek a nastavil se na další řez.
Mlýn byl postavený u konce nádržky, která sloužila k zadržení vody pro provoz dvou vodních kol. Jedním se poháněl katr a druhým mlýn. Mlynář Eduard Oulehle přistavěl v roce 1928 z východní strany  k mlýnu novou pilu a na místě vodního kola pro mlýn instaloval Francisovu turbínu, od které se za pomoci transmise mohla pohánět pila i mlýn. Kvůli slabému přítoku vody byl v roce 1929 uveden do provozu dvouválcový motor s dieselagregátovým pohonem.
Za 2.světové války byl přestavěn na dřevoplyn a v roce 1946 zpět na naftu. V témže roce bylo zrušeno i druhé vodní kolo a prodáno. Mlýn byl používán jen pro potřebu rodiny. V roce 1948 sem byla zavedena elektřina, mlýn byl zbourán a na jeho místě postaven dodnes užívaný obytný dům. V roce 2002 byla vedle pily uvedena do provozu teplovzdušná sušárna. Rámová pila s litinovým stojanem prodělala generální opravu v roce 2005.
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one