Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE

František Menšík

narodil se 8.7.1873 v Jistebnici čp.36 jako mladší syn Josefa Menšíka, zdejšího pekaře.

Po skončení měšťanky a vojny nastoupil u policie. Sloužil nejprve v Salzburku a od roku 1905 v Praze. Od roku 1923 do svého penzionování (1933) byl správcem kanceláře policejního prezidenta.

V roce 1925 byl spoluzakladatelem,, Klubu rodáků města Jistebnice a okolí  v  Praze". Spolek byla založen 30.1. 1925. Dne 11. března se konala v Praze na Střeleckém ostrově valná hromada tohoto spolku, kde byl zvolen správní výbor (viz foto výboru + rub fotografie se zápisem).

Výbor byl  ve složení (sedící zleva): pokladní JUDr. Viktor Katz (syn nálezce „Jistebnického kancionálu“ JUDr. Leopolda  Katze), předseda Eugen Parisek, jednatel František Menšík.

Členové (zleva stojící): Jaroslav Sýkora, František Straka, nečitelné, nečitelné, Tomáš Zeman, Antonín Rubeš (?).

Spolek si vzal za své mmj. vybudování památníku obětem I. světové války, nechal zhotovit model (viz foto), dle kterého byl následně zrealizován.

V roce 1933 byl František Menšík jmenován čestným občanem města Jistebnice. Součástí diplomu byl originál pohledu na Jistebnici od známého krajináře Jaroslava Šetelíka (akvarel z r. 1933 - viz foto).

František Menšík zemřel v Praze 9.3. 1937 a  v roce 1940 mu byla v  Jistebnici odhalena pamětní deska (asi čp. 36). V padesátých letech byla odstraněna.

Tyto cenné informace zaslal vnuk Františka Menšíka - Ing. Radim Menšík.

 

80129_Stare_rodinne_065.jpg
80129_Stare_rodinne_067.jpg
80129_Stare_rodinne_075.jpg
80129_Stare_rodinne_076.jpg
č.36.jpg
čp.36.JPG
KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one