Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE

Leopold Katz

JUDr. Leopold Katz (29. září 1854, Jistebnice - 19. leden 1927, Praha) byl úspěšný český advokát, mecenáš umění, příznivec a podporovatel České akademie věd a umění (ČAVU); nálezce cenného Jistebnického kancionálu; sběratel výtvarných děl. Pochován byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

Životopis a činnost

Mládí a studia

Pocházel z poměrně chudých poměrů, narodil se v rodině jistebnického vlasteneckého poštmistra Hynka Katze, absolvoval Gymnázium v Táboře a potom v Praze roku 1881 dokončil studium práv doktorátem. Po složení advokátních zkoušek si otevřel roku 1883 v Praze advokátní kancelář.

Nález kancionálu

Jako gymnaziální student v létě roku 1872 sháněl pro školní úkol o dějinách Jistebnice podklady také na místní faře, objevil se starými spisy i latinský  graduál a potom objevil (ve staré almaře částečně skrytou) knihu, v dřevěných deskách, v černé poškozené kůži- vzácnou národní památku Jistebnický kancionál z 15. století. Přes profesora táborského gymnázia Hanka Mejsnera a faráře Schullera se rukopis dostal k Františku Palackému a následně do Národního muzea.

Veřejná činnost

V Praze s podobně vlastenecky smýšlejícími studenty založil roku 1876 Spolek českých akademiků židů, první česko-židovskou organizaci a stal se jejím předsedou. Česko-židovské asimilační hnutí (dále jen Hnutí) se postupem doby rozrůstalo a prošly jím tisíce českých židů. Existence Hnutí umožnila, že se desetitisíce židovských obyvatel mohly stát neorganizovanými, spontánními Čechy. I když později Katz už nevyznával víru svých otců (stejně jako mnoho česko-židovských asimilantů), byly jeho zásluhy o Hnutí oceněny roku 1900 jmenováním čestným členem Spolku českých akademiků židů. Katz patřil k významným členům Jednoty právnické v Praze, kteří působili převážně v období do roku 1914. Je také autorem knihy Dějiny města Jistebnice.

Podpora umělců a založení nadací

Kromě práce advokáta, kdy mnohdy zastupoval i známé umělce (např. Oskara Nedbala), věnoval svůj život nejen osobnímu obdivu k vědám a umění, ale také velkorysé podpoře. Z té ještě za jeho života se mohli těšit např. Vojtěch Hynais, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, J. B. Foerster, později Max Švabinský, František Bílek, Jaroslav Mařatka, Josef Gočár, D. Jurkovič, J. Obrovský. Finanční úspěchy v advokátní praxi mu umožnily také nashromáždit rozsáhlou sbírku výtvarného umění, která byla závětí odkázána Moderní galerii v Praze.

Po smrti svého jediného syna JUDr. Jiřího Katze, který krátce po své svatbě spáchal sebevraždu, založil ve prospěch ČAVUNadaci Jiřího Katze. Z výtěžku vložených cenných papírů byla udělována Cena JUDr. Jiřího Katze, za zvlášť vynikající práce, původní české dílo, přispívající vynikající měrou k vědeckému nebo uměleckému poznání ve svém oboru. Její udělení vycházelo ze soutěže a byla každoročně oznamována v tisku na den sv. Jiří; byla udělována až do konce třicátých let 20. stol. a byla považována za nejprestižnější ocenění čs. výtvarných umělců.

Akademii byla také svěřena Nadace Leopolda Katze pro výtvarné umělce, určena závětí a připisovala ČAVU třetinu z prodeje jeho majetku (v konečné hodnotě tehdy 1,6 milionu korun) a každoročně byla udělována v den úmrtí dárce Cena JUDr. Leopolda Katze (v hodnotě 50 tisíc korun) umělci, který v posledních třech letech „nevšední uměleckou zdatnost vynikajícím uměleckým dílem prokázal“. Např. architekt Dušan Jurkovič obdržel v r. 1932 cenu na rok 1933 za projekt mohyly J. R. Štefánika na Bradle; cenou byl také odměněn sochař František Bílek za své dílo Budoucí dobyvatelé (dřevo 1931 - 1937). V roce 1948 byla všem dříve oceněným umělcům, některým již in memoriam, udělena ve výroční den úmrtí Leopolda Katze medaile Otakara Španiela.

KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one