Jistebnice, naše milé rodiště.
Antonín Pešek 1873-1955

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice, vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice. Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště, na jednom kaple se zvonkem, s rozhledem krásným na pouště. Na čtyři strany silnice, do vesnic polí, dvanáct cest, na sever,západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest. U všech cest, silnic, stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše, založen také nový sad, rozkošné zajisté okolí naše. Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů, nazpět-li, když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž, jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí. Na věži střecha zvonová - na ní se houpá poledník, níže lze spatřit ciferník; trochu níž ještě dva zvony, umíráček a Michal objemný. Jejich zvuk souladně nese se, volaje k modlitbě do chrámu, Michael na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů. Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset, stojí jak úhledná nevěsta, mající v průčelí erb města, na bílém poli červená růže, pět listů dokola. Náměstí nově dlážděno, kolem kašen nasázeno, několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích. Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně, kdo má čas, hezká tu procházka až na most přes potok Cedron jde. Potok, ten přichází ze dvou stran, dolů od Smolíku, Chadimáku stékají se spolu, v místě, jež ''Ostrůvkem'' plove, západním pak směrem svoje vody v Smutný potok vlévá spojeným pak tokem znova končí, vzdálen Jistebnice, za Bechyní do Lužnice. Pak, kde se dvě cesty pojí, ze dvoru a městečka, v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička. Naproti byt zahradníkův, k němuž dvéře zazdili, aby večer při měsíčku schůzky mladých zkazili. Odtud táhne se zeď parku, k obrostlému vrátných domku, kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou. Vejdi dovnitř stromořadím lip, keřů a kaštanů, brzy přijdeš k zámku nahoru. Vystavený v době novější na mírném tu stojí návrší, maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž a za ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zn,í jak když hraje a před zámkem taras, schody a koberec květinový v symetricky správném slohu, souladu skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu. Ve stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček, za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček. Podobá se tvrzi málem z balvanů a kamení, jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni. Smrž a rybník pivovarský zvláště činí dojem hezký, v prostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé. Též jeskyně panny Lurdské mile dojme oko lidské, dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září. Večerní září červánků třpytí se okna na zámku, ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá, aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti, tajné ruce. Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv, k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto přijíždívá. Otomar Nádherný, svobodný pán zřídil tu překrásný, nádherný stan. Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojích vrat. Na podzim na hony přijíždí zas, oj, jak tam veselo bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj přes pole, lučiny, lesy a háj. Postřílí zajíců, koroptví též i srnců, vrací se vesele, v smíchu a hlaholu mnohých honců. Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví, baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery. Hosté se rozjedou i páni odjedou, než bude mráz. Odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas. Hledíme na východ, uzříme Tisovou, Ovčín a rybníky a výše Orlov a za ním Dehetník, listnatý les,pak za ním pramalou, maličkou ves. V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci ''U Hvězdy'' pěkné divadlo. Můžem se baviti dosti často příjemnou vycházkou ven za město. Pojďme již k rybníkům, v třešňový sad, jinde dnes parno jest, zde vane chlad. Zapějem, okřejem, co stačí plíce, rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!
Známka.jpg
c.jpg
Logo Milan Pešek.jpg
POHLEDNICE JISTEBNICE

Zajímavosti

Filozof Alfons Šťastný: Byl to spořílek s povahou bouřliváka ALFONS ŠŤASTNÝ Z PADAŘOVA. ALFONS ŠŤASTNÝ Z PADAŘOVA. Autor: ALFONS ŠŤASTNÝ Z PADAŘOVA. 8.11.2013 12:30 Padařov - Dnes uplynulo přesně sto let od smrti otce agrárního hnutí, Alfonse Šťastného z Padařova Postarší muž se šedivými vlasy až na ramena a hustým plnovousem se s rukama semknutými za zády prochází po vsi. Kvůli jeho zamračenému výrazu budí hlavně v dětech respekt a ty se proto snaží, aby ho zbytečným povykem nevyrušily z rozjímání. Hlavou mu totiž koluje spousta myšlenek, hlavně o tom, co a jak by se mělo udělat. I takto vnímali Padařovští na přelomu 20. století selského filozofa a svérázného myslitele Alfonse Štastného, který si také vysloužil přízvisko padařovský pantáta či padařovský prorok. Od jeho smrti dnes uplynulo rovných sto let. „Alfons Šťastný je známý především jako zakladatel českého zemědělského politického hnutí. Ve světnici na svém statku v Padařově se zabýval prací, nad kterou mnozí okolní sedláci kroutili hlavou, případně se dovedli tvrdě postavit i proti. Boj proti náboženským předsudkům, osvětová činnost v širokém okolí, boj proti militarismu, snaha o sblížení národů pomocí mezinárodního jazyka, to vše patří k životu Alfonse Šťastného," shrnul výčet zásluh v publikaci o mysliteli Stanislav Zita. Statek málo vynášel Svérázná osobnost dovedla devatenáctiletého Alfonse Šťastného ke studiím na lékařské a později i na filozofické fakultě. Jeho otec Antonín koupil statek v Padařově a kvůli smrti staršího syna Artura byl pro Alfonse konec se studiem. Šťastný tedy opustil Prahu. Jenže stále tíhl k poznávání a bez pevné ruky bylo jeho hospodářství terčem posměchu, že se o statek nestará a vynáší málo úrody. Vedla ho tedy jeho žena. Ve svých 35 letech se stal naplno sedlákem. Sousedé ale za ním často chodili prosit o radu ohledně věcí právních, hospodářských i lékařských. Zvolili si ho i jako starostu a tím byl třicet let. Stanislav Fíla„Šťastný žil ve stavení, které dnes už nestojí. Měl tři dcery a syna, který brzy zemřel. Dcery se provdaly a z Padařova odešly. Statek se prodal. Lidé ale na Šťastného nezapomněli a v roce 1934 byl slavnostně položený základní kámen Domu Alfonse Šťastného, který nechala vystavět obec," shrnul Stanislav Fíla (72), pro kterého je historie rodného Padařova koníčkem a pokračuje ve vyprávění: „V tomto domě bývalo i muzeum, které zachycovalo Šťastného život. Jenže pak se zrušilo a exponáty skončily zřejmě v depozitáři Husitského muzea. Já muzeum ještě pamatuji. Bylo v jedné místnosti. Ve zbytku budovy byla pak kampelička, národní výbor a za války tady vytvořili dva byty pro lidi ze Sudet. Nakonec tam JZD mělo kanceláře. V expozici bylo i jeho křeslo. Říká se, že v něm padařovský prorok zemřel." Přehnaný spořílek Velikán měl povahu bouřliváka a i přes jeho zásluhy byl velice skromný. Často je ve vzpomínkách popisovaný jako přehnaný spořílek. „Dočetl jsem se, že to byl pořádný skrblík. V Jistebnici bývala hospoda U Sýkorů. Chodíval tam a třeba celý den seděl o jednom pivě. Hospodský byl jeho kamarád, tak mu ho nakonec dal zadarmo. Celý den tam za ním chodili lidé prosit o rozumy," popisuje Jiří MáchalJiří Máchal z Makova, který pečuje o místní knihovnu. „Žádný papír nevyhodil. Veškeré volné místo, i ten nemenší růžek, popsal. Chodil v ošuntělém kabátě a klobouku. Když někdo třeba zahodil starý deštník, tak ho sebral a nadával, jaká je to škoda. Prý také co jedl on, jedla i čeládka a veškeré své paměti psal v kuchyni," přibližuje knihovník s tím, že šetřil i na zemědělských strojích, které nakupoval. I jako starosta nevyhazoval peníze zbytečně oknem. Po vystavění železniční trati z Tábora do Písku chtěl, aby v Padařově vznikla zastávka. Dalo mu spousty práce, než docílil svého a sám daroval pozemek. Když byla hotová navážka a mělo se začít stavět, Šťastný žádal dráhy, aby domek samy postavily s tím, že obec pak náklady uhradí. Zastávka stála a starosta už psal žádost na ministerstvo o odpuštění nákladů s tím, že obec je chudá. Tak dlouho dopisoval, až žádosti bylo vyhověno a Padařovští nezaplatili ani krejcar. O Alfonsi Šťastném je také známo, že byl zasazený proti církvi, ze které v roce 1869 vystoupil. Po jeho smrti byl proto pochován jako bezvěrec na jistebnickém hřbitově v části, kde spočinuli sebevrazi. „Dne 8. listopadu 1913 o 7 hodině večerní skonal otec českého agrarismu Alfons Šťastný z Padařova čp. 11. Dne 11. listopadu konal se pohřeb. Rakev vezena byla na prostém selském voze s košatinou. Na dvoře jeho statku rozloučil se s padařovským prorokem předseda strany Ant. Švehla. Po něm ujal se slova místopředseda Dr. Viškovský. Buď sbohem náš selský proroku, buď s Bohem a drahá tebou milovaná země budiž ti lehkou," popisuje obecní kronika poslední rozloučení, jehož se účastnilo mnoho veřejných činitelů. Proti militarismu Zásluhy Alfonse Šťastného doopravdy potvrzují to, že jeho persona by neměla zůstat v zapomnění. Neustále bádající podivín často reagoval na germanizační snahy, zároveň odmítal soustředění části českých politiků na Rusko. V budoucnu předpokládal jeden světový jazyk, který by neodstranil národní mateřské jazyky. Nejvhodnější se mu zdála angličtina. DŮM Alfonse Šťastného v Padařově, kde bývalo muzeum. Byl také proti militarismu. V něm spatřoval příčiny bídy, a tak se stavěl za odzbrojení a mír v Evropě. Zapomenout nelze ani publikační činnost. Psal a na vlastní náklady tiskl Selské noviny. V okresních institucích zastával nemálo funkcí, například: ve školské radě, revizor pro účty okresní školní pokladny a založil zimní zemědělskou školu pro rolníky v Táboře. Bouřliváka Alfonse Šťastného si můžete připomenout zítra od 10 hodin v Jistebnici a od 14 hodin vypukne slavnost u jeho pomníku v Padařově. Alfons Šťastný V RODINNÉM KRUHU. Na snímku je Alfons Šťastný se svojí rodinou. • Narodil se 19. dubna 1831 ve Štěkni u Strakonic a zemřel
8. listopadu 1913 v Padařově. • Český sedlák, publicista, zakladatel agrárního hnutí. • Pochází z rodiny židovského obchodníka Jakuba Rosenauera, který se pak nechal pokřtít a přijal jméno Šťastný. • Externě vystudoval gymnázium a také techniku ve Vídni, učil se u ranhojiče v Blovicích, zapsal se i jako posluchač lékařské a filozofické fakulty. Studia ale nedokončil a musel převzít statek v Padařově. Byl dvakrát ženatý. • V roce 1869 vystoupil z církve a v Jistebnici založil Spolek přátel svobody svědomí, předchůdce Volné myšlenky (pozn.red: Antiklerikální a ateistické hnutí. Usilovalo o odluku státu od církve). • Aktivně pracoval také pro zdejší ochotníky, přičemž využíval známost z Eduardem Grégrem, politikem, novinářem a vydavatelem. Sám Šťastný patřil do křídla mladočechů. • Byl starostou Padařova a poslancem Českého zemského sněmu. Bránil zájmy zemědělců a selského stavu. Založil Českomoravskou stranu hospodářskou, jejíž myšlenky pomohly k založení agrární strany. Zdroj: Jistebnice, město husitského kancionálu Autor: Kateřina Krejčová

Čtěte více na: http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/filozof-alfons-stastny-byl-to-sporilek-s-povahou-bourlivaka.html

Srostlé sestry Josefa a Růžena Blažkovy se staly svými uměleckými výstupy senzací doma i v zahraničí. K jejich popularitě přispěla samozřejmě i jejich fyzická abnormálnost.

Sestry se narodily 20. ledna 1878 ve Skrýchově u Opařan v Táborském kraji v rodině vlastníků malého hospodářství. Blažkovi už měli jednu dceru Annu, po dvojčatech se narodil ještě syn František. Pro matku nebyl porod dvojčat snadný a ještě víc se vyděsila, když novorozence spatřila.

Srdce jim bijou jako zvony

Narozené holčičky byly srostlé v pánvi, což matku ohromilo. Starý lékař z Opařan, který je přivedl na svět, se s něčím takovým jaktěživo nesetkal a ani nemohl odpovědět, jak se budou děti vyvíjet.

Sestry Blažkovy před představením.

Sestry Blažkovy před představením.

FOTO: archív Lenky Bobíkové

Šokovanou matku ale utěšoval: „Srdce jim bijou jako zvony, a to je teď nejdůležitější.“ Jeho slova se potvrdila – dívky byly zdravé.

Proti jiným siamským dvojčatům měla každá obě nohy. Hrály si stejně jako ostatní děti, byly veselé a čilé. V pozdějších letech se ale ukázalo, že neustálé spojení bylo pro ně stresující, vyčerpávající a obě tato situace plnila zlostí.

Zdravotní stav obou dívek byl neřešitelný – lékaři v Praze prohlásili, že operace vůbec nepřipadá ze zdravotních důvodů v úvahu. Objevila se ale možnost, jak sestry vybavit pro život. Začal se o ně zajímat vzdělaný švihák, jistý hrabě Nádherný, který jejich matce vzkázal: „Buďte šťastná, matko. Jednou vám vydělají velké peníze.“ Nemýlil se. Však jim také sám dopomohl k úspěchu.

Platil jim z vlastních prostředků domácího učitele, protože do normální lavice by se nevešly. Učily se kromě jiného francouzštině a němčině, ale také hře na xylofon, na housle a zpěvu.

Už v devíti letech je fotografovali do novin a brzy se Růžena a Josefa staly středem zájmu agentů a obchodníků.

Sestry si za vydělané peníze pořídily hospodu v Sepekově, kterou pronajímaly.

Sestry si za vydělané peníze pořídily hospodu v Sepekově, kterou pronajímaly.

FOTO: Vasil Bobík

Měly vlastního impresária Ika Rosea, který jim půjčoval peníze a pomáhal zajišťovat jejich umělecký program. Sestry zpívaly, hrály, vystupovaly v jednotlivých městech v českých zemích i v pražském karlínském divadle. Zvědavé obecenstvo bylo nadšeno. Nakonec sestry odjely do USA.

V Americe zpívaly laciné kuplety vedle údajně nejvyššího muže světa Van Alberta of Holland a javanského trpaslíka Paniho, který předváděl komická čísla. K varieté také patřil bezruký Freddie, který používal obratně nohy místo paží, a nejtěžší žena na světě.

Růžena milovala whisky

Dvojčata se snažila alespoň vizuálně od sebe odlišit – sestry se odlišně oblékaly, Josefa si dala vlasy obarvit na červeno, kdežto Růžena měla tmavé. Různý byl i jejich temperament. Růžena se stále smála, Josefa byla zlostná a svárlivá. Jejich exotičnost k nim přivábila i zvídavého novináře Egona Ervina Kische. Okouzlovaly ho, sledoval jejich život a psal o nich.

Rodiče dvojčat Blažkových bydleli ve mlýně Kvěchov.

Rodiče dvojčat Blažkových bydleli ve mlýně Kvěchov.

FOTO: Vasil Bobík

Vylíčil scénu z 20. dubna 1912, která se odehrála v Grandhotelu Evropa v Praze. Uprostřed apartmánu se přetahovala rudovlasá Josefa se svou tmavovlasou sestrou. Růžena se natahovala po láhvi whisky na stole, kdežto Josefa se ji snažila odtáhnout ke dveřím. Připomínaly svými červenozelenými šaty strašidelný lampión. Sestry se hádaly, protože Růžena milovala whisky, kdežto svárlivá Josefa pít nechtěla. Silnější Růžena nakonec zvítězila.

Přes všechny neshody byly ale obě sestry obchodně zdatné a podnikavé. Nechaly si postavit hospodu v Sepekově a pronajímaly ji. Do Sepekova se jejich rodiče odstěhovali k provdané dceři Anně, manželce mlynáře a majitele mlýna Kvěchov, Chocholy. Sestry rodiče pravidelně navštěvovaly.

V dubnu roku 1910 se po dvojčatech začal shánět Egon Ervin Kisch, protože se na čas jako by propadla do země. A byl překvapen. Pomocí pátrání a úplatků zjistil, že sestry jsou na klinice známého chirurga Otakara Kukuly v Praze. Tam se právě v dubnu 1910 stala Růžena matkou syna Františka.

Smetanu slízla sestra

Pro Kische to byla senzace. Vydával se za lékaře, pronikl na kliniku a viděl své. „A tak jsem je nakonec uviděl. Ležely na posteli, Růžena se smála a vypadala šťastně, Josefa jako obvykle zamračeně a zlostně. Později jsem viděl jejich fotografii i s chlapečkem a Josefa se opět kabonila a naznačovala, že se v této společnosti octla jen nemilou náhodou.“

Prý si často stěžovala, jak ona, panna, přijde k tomu, aby jí teklo mléko, aby i ona cítila porodní bolesti, když všechnu sladkou smetanu už slízla sestra.
Růženin milostný vztah zůstal tajemstvím, které do konce života sestry neprozradily. Františkova otce nikdo neznal.

Spekulovalo se o impresáriovi či několika členech varietního souboru. Jisté je, že se vlastně obě staly matkami, byť o sexuální život měla zájem jen Růžena. Josefa podle vlastních slov dopadla jako Panna Maria, kde nic tu nic a najednou je matkou.

Hrob sester Blažkových v Sepekově.

Hrob sester Blažkových v Sepekově.

FOTO: Vasil Bobík

Sestry byly slavné i po první světové válce. Malý František je doprovázel a vystupoval s nimi. Zájem o ně ale postupně klesal. Navíc Růžena onemocněla – dostala zápal plic. Lékaři jí tentokrát navrhli oddělení – dvojčata zákrok odmítla. Sestry zemřely 30. března 1922 v USA. Bylo jim 44 let.

Byly zpopelněny a jejich stříbrná urna putovala do rodinné hrobky v Sepekově.
Ve dvacátých letech minulého století o nich vyšel v tisku celý seriál.
Syn František se v Bechyni vyučil elektrikářem a oženil se se švadlenou Marií Kovaříkovou. Měl po matce a tetě dost peněz, ale brzy se mu rozkutálely.

KONTAKT


 
Jistebnice
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one